Všetko o 

Kardamom černý nadchne nejenom milovníky exotické kuchyně

Kardamom je vysoce ceněný pro své výjimečné chuťové vlastnosti a aroma, díky nimž vykouzlí z připravovaných pokrmů jedinečný gurmánský zážitek. Dokonce patří mezi vůbec nejdražších koření světa a navíc má i zdravotní benefity.

Stálezelená trvalka s půvabnými květy

Kardamovník černý (latinsky Amomum subulatum) je přibližně 1 až 1,5 metru vysoká stálezelená trvalka z čeledi zázvorníkovitých. Běžně se lze setkat také s celou řadou alternativních pojmenování. Jména jako kardamom hnědý, kardamom dlouhý, případně i kardamom nepálský tak označují jednu a tutéž rostlinu.

Pod zemí má ukrytý plazivý oddenek, z něhož vyrůstají stonky s jednoduchými sytě zelenými listy kopinatého tvaru, které mají výrazné středové žebro. Přízemní květy nesou nejčastěji bělavý až nažloutlý odstín, mohou však být i růžové. Květenství bývá složeno až z 50 kvítků, a protože má velmi atraktivní charakter, není divu, že je kardamovník mnohdy pěstován rovněž jako okrasná rostlina.

V neposlední řadě stojí za pozornost také plody. Jsou to tmavohnědé rýhované tobolky trojúhelníkového průřezu s poměrně tenkým obalem, uvnitř kterých se nachází tmavohnědá až černá semena. Ta jsou uspořádána ve třech dvojitých řadách, přičemž v každé z nich se nachází dohromady 6 těchto semen. Mimochodem, rostlina začíná plodit až třetím rokem, na první sklizeň je tak třeba si chvíli počkat.

Doma je hlavně v Himálajích

Původním areálem rozšíření kardamovníku černého jsou zalesněná údolí táhnoucí se přibližně od východní části Himálajské pohoří až po oblast střední Číny. Rostlina vyžaduje dostatek vláhy, daří se jí tudíž zejména v blízkosti vodních toků. V některých regionech výskytu dosahuje roční srážkový úhrn až 3 500 mm. S rostlinou se lze setkat na spíše stinných lokalitách v hustých lesnatých porostech, a to v poměrně vysokém výškovém rozptylu zhruba od 300 až po více než 1 600 metrů nad mořem.

Vzhledem k tomu, že je kardamovník zdrojem žádaného koření, je v současnosti rovněž hojně pěstován. Jako jeden z největších producentů se uvádí indický stát Sikkim, plantáže se nachází i v oblastech Assamu a Darjeelingu. Kromě Indie je pěstován zejména v Nepálu, Bhútánu a Číně, ojedinělý ale není ani například na Srí Lance, v Laosu, Thajsku či Indonésii.

Kardamom černý versus kardamom pravý

Oba tyto kardamomy k sobě mají blízko, odlišují se však svým vzhledem a zároveň pochází ze dvou rozdílných rostlin, byť se jedná o tutéž čeleď. Jak jsme již uvedli, kardamom černý se sklízí z kardamovníku černého (latinsky Amomum subulatum), jehož semena nesou tmavý odstín a mají větší průměr, v závislosti na konkrétní odrůdě nejčastěji okolo 3 cm.

Zdrojem kardamomu pravého, který se označuje též jako kardamom zelený, je rostlina s názvem kardamovník obecný (latinsky Elettaria cardamomum). Její semena jsou ale na první pohled menší, většinou v rozmezí 1 až 2 cm, navíc je jejich barva světlejší, spíše nazelenalá. Někdy jsou semena tohoto druhu kardamomu záměrně bělená, a proto se lze setkat i s pojmenováním kardamom bílý. Produkce tohoto druhu kardamomu je celkově výrazně vyšší.

Kardamon jako exotické koření

V žebříčku nejdražších koření světa si drží kardamom třetí příčku, a to hned po šafránu a vanilce. Pro kardamom černý je typická těžká kořenito-dřevitá chuť a intenzivní vůně. Mnohdy se suší tradičním způsobem nad otevřeným ohněm, což mu navíc propůjčuje specifické kouřové až uzené aroma. Obecně se uvádí, že chuť je oproti kardamomu pravému výraznější.

Jako koření se používají celé tobolky, které se dále podrtí nebo pomelou, případně pouze obsažená semena. Jsou nezbytnou součástí indické, čínské, vietnamské a orientální kuchyně, kdy slouží k dochucení pokrmů i aromatizaci nejrůznějších nápojů. Přidávají se do polévek, masových, rýžových, luštěninových i zeleninových jídel.

Kardamom není pouze vysoce ceněným kořením, ale odnepaměti se používá také v tradiční čínské a indické medicíně. Z obsažených látek stojí za pozornost především kardamomové éterické oleje, které mu propůjčují charakteristickou vůni. Jako hlavní složka těchto olejů se často uvádí 1,8-cineol. Moderními výzkumy bylo zjištěno, že rostlina přispívá k normální činnosti dýchacího systému